Bylo JZD Slušovice opravdu zázrak?

Jak jsem pochopil z různých internetových zdrojů, v bývalém Československu byla celá řada skalních příznivců i odpůrců JZD Slušovice, a to jak mezi běžnými lidmi, tak také mezi nejvyššími komunistickými státními špičkami. A podobná situace panuje dodnes – mezi lidmi najdeme řadu příznivců i odpůrců. Já jsem se snažil tento článek zpracovat objektivně a nezaujatě. Pokud v něm přesto naleznete nějaké nepřesnosti, předem se omlouvám a prosím za upřesnění.

Proč byly dříve názory na JZD Slušovice tak vyhrocené? Není se čemu divit. V době všeobecné komunistické šedi si družstevníci ve Slušovicích postavili na malé obci vnitropodnikovou banku s 25 pobočkami, luxusní obchodní dům s možností platit kartou, velkou dostihovou dráhu a další vymoženosti. V podstatě zaváděli kapitalismus v socialismu. K jejich vesnici dokonce vedla z děravé okresky čtyřproudá silnice. Jak to bylo možné? Bylo to především zásluhou předsedy družstva Františka  Čuby, který uměl mistrně kličkovat v nástrahách komunistických hospodářských pravidel. Řada lidí spojuje tzv. „slušovický zázrak“ s údajnými Čubovými kontakty na nejvyšší stranické špičky. On sám ale takováto tvrzení odmítá a trvá na tom, že vše bylo podle pravidel. Když na nějaký krok nenašli řešení, tak to prostě nedělali. Navíc on sám měl na určitých místech řadu kamarádů z dětství nebo ze školy. Ti mu víceméně tajně pomáhali a chránili jeho i družstvo. Ruku na srdce, kdo chtěl tehdy skutečně něco dokázat, musel mít kontakty „na správných místech“ a nějakým způsobem s komunistickou garniturou spolupracovat.

Troška historie

První písemná zmínka o Slušovicích pochází z roku 1261. První dochované nálezy v oblasti jsou datované do let 2000 – 1800 př. n. l.

V roce 1948 se k moci dostala komunistické strana, která započala s kolektivizací zemědělství, řemesel a obchodních živností. Podle zákona č. 69/1949 Sb. (Zákon o jednotných zemědělských družstvech) mělo v každé obci vzniknout jediné univerzální družstvo, tzv. Jednotné zemědělské družstvo (JZD). Kolektivizace byl proces přeměny individuálního soukromého zemědělství na společné (kolektivní) ve prospěch všech.

Vznik JZD Slušovice byl dosti složitý proces, který trval celé čtyři roky až do března 1952. Důvod byl prostý. Řada rolníků se nechtěla své, po generace děděné, půdy vzdát. Teprve přesvědčování, vysvětlování a dosažené výsledky většinu zemědělců i nezemědělců ke vstupu do JZD přesvědčily. O necelé dva měsíce později – v květnu 1952 – se dohodlo, že družstvo bude prvního typu (základním znakem bylo společný osev, sklizeň a užívání mechanizace). Jen tak pro zajímavost, v sousední vesnici Březová vzniklo JZD už v roce 1949 a předsedou se stal František Čuba starší (otec Františka Čuby mladšího, budoucího předsedy JZD Slušovice).

Před příchodem Františka Čuby do JZD Slušovice se v křesle předsedy vystřídali celkem 4 lidé – Josef Jünger, Jindřich Jünger, Josef Grecman a Ing. Stanislav Daněk. V roce 1952 činil výnos 145 531 Kčs a v roce 1961 to bylo už 1 399 000 Kčs. Každopádně jako většina JZD po celé republice, tak i JZD Slušovice bylo spíše nestabilní uskupení bývalých soukromých rolníků. Proto bylo nutné upevnit stabilitu družstva co nejvíce.

Dne 25. 2. 1963 nastupoval do funkce předsedy Ing. František Čuba, kterému bylo v té době pouhých 27 let. Ten už od počátku vnáší do podniku řadu novot. Základním cílem bylo vybudování moderního, mechanizovaného, vysoce produktivního JZD. Čuba téměř okamžitě zavádí tři základní pravidla družstva:

• Kdo nepřijde na začátek pracovní doby na své pracoviště, nedostane ten den práci ani mzdu.
• V pracovní době nesmí nikdo vypít žádný alkohol ani pivo, jinak dostane pokutu 500 Kčs.
• Kdo jednou z družstva odejde, už se nemůže nikdy zpátky. Platila nulová výpovědní lhůta, tudíž zájemce obdržel výstupní razítko na počkání.

Nová pravidla se ale nesetkala s velkým ohlasem a způsobila odliv některých členů z družstva. Program stabilizace dále spočíval v uplatňování lepší evidence a ochrany společného majetku. Dále v prosazování pracovní a technologické kázně, ve kvalitnějším obdělávání polí, ošetřování zvířat a opuštění ztrátových oblastí. Družstvo se více začalo zaměřovat na živočišnou výrobu, což vedlo k vyšším ziskům. Mimo to se začal Čuba více orientovat na sociální politiku. To rovněž zvyšovalo výkon družstevníků a tím pádem i produkci. Rovněž se družstvo začalo poohlížet po možnostech přidružené výroby, tj. výroby, která přímo nesouvisela s výrobní činností družstva. U většiny JZD v Československu to byly úzce specializované činnosti zaměřené na potřeby samotných zemědělců. Čuba ale začal hledat mezery na trhu, které by přidruženou výrobou mohl vyplnit. Jak sám uvedl, československý socialismus byl jedna velká mezera.

Výsledky družstva se neustále zlepšovaly, což vedlo k začleňování okolních družstev pod křídla JZD Slušovice. Ostatně to byl celorepublikový trend, že se slabší JZD spojovala do větších celků (v roce 1960 bylo v ČSSR celkem 10 816 a v roce 1976 už jen 2 206). Celkově se pod JZD Slušovice připojilo 16 okolních JZD, takže JZD Slušovice hospodařilo na katastru 17 obcí s celkovou výměrou 5 200 ha zemědělské půdy, z čehož přibližně 3 500 ha byla orná půda. Spojování přineslo především více možností pro rozvoj, což značně začalo ovlivňovat zaměření tak velkého družstva.

Začala se například šlechtit různá plemena skotu a krmilo se lepšími krmivy s cílem zvýšení produkce mléka, což opravdu vedlo k větší dojivosti. V roce 1972 bylo dokonce družstvo na prvním místě v okrese (o rok dříve bylo na 42. místě). Družstvo se začalo zaměřovat na výrobu komplexních granulovaných směsí, což vedlo k úsporám a lepší produktivitě živočišné výroby.

Granulované směsi se začaly vyrábět už v roce 1969 a byly velice úspěšné. Směsi se obohacovaly o různé vitaminy a minerály, což zvedlo denní přírůstky u skotu až o 1,2 kg. V roce 1975 se kompletně přešlo na granulovanou stravu a bylo zastaveno spásání luk a pastvin telaty a ovcemi. Rostlinná masa se jen sušila a využívala do granulovaných směsí.

Do zemědělské praxe se družstvo snažilo aplikovat nejnovější vědeckotechnické poznatky. Ty vedly ke zkvalitnění živočišné i rostlinné výroby. V rámci přidružené výroby se vyráběly různé materiály a náhradní díly. Vyráběly se například tukové a vitaminózní koncentráty, gumové cucáky pro telata, pytle na osivo, bedýnky na ovoce a zeleninu, šalovací pláty, krytinový vlnitý plech, automatické klimatizace pro brojlery, pneumatiky. Prodej těchto výrobků zajišťoval tvorbu rezerv, takže se mohly dále rozšiřovat náročnější rozvojové programy. Mezi takové programy patřila např. výroba kapalných hnojiv, výroba biopesticidů a víceúčelové počítačové techniky pro potřeby zemědělství.

Život v družstvu

Pracovníci byli přijímáni na základě svých schopností a ne podle kádrového profilu. Ani v nejtemnějších dobách totality zde neplatilo oslovování soudruh/soudružka a na porady se chodilo v saku a kravatě. Nebyl zde tedy vyšší podíl komunistů, kolaborantů a jejich přisluhovačů, ale naopak tu našli útočiště především lidé komunistickým režimem nějak ocejchovaní (jinde vykonávající pouze podřadné práce) a také lidé ambiciózní a toužící po úspěšné kariéře bez stranické legitimace. Fungovala zde sice stranická organizace, její postavení a činnost byly ale víceméně formální s cílem vytvořit dojem o zachování vedoucí úlohy komunistické strany. V praxi to znamenalo, že např., pokud byl ředitelem závodu nestraník, tak jeho zástupcem byl komunista.

Výplata se v 80. letech nedostávala v hotovosti, ale ukládala se na bankovní účet Agrožira do družstevní banky. Družstevníci používali šeky Agrožira (také se uvádí, že bylo možné platit platební kartou), pomocí kterých se dalo platit v podnikových prodejnách a prodejnách s tuzexovým zbožím. Dokonce bylo umožněno bezúročné přečerpání do výše trojnásobku měsíčního platu.

Družstvo otevřelo ve Slušovicích podnikové prodejny Kvatro, ve kterých se dalo nakoupit prémiové zboží, které nebylo běžně k dostání, především zboží ze Západu. Byl to vlastně takový Tuzexový obchod po Slušovicku. Vše bylo úhledně urovnáno, všude spousta květin a neustále plné regály se zbožím. Člověk si připadal jako na Západě. Prodejny byly určené všem, takže se zde pořádaly nájezdy z celé republiky. Jak poznamenal jeden z pamětníků: „Když se pořádaly dostihové závody, tak byly hlášeny tisíce platících diváků. Většina ale byla nakupovat v Kvatru“. Takže později družstvo ještě otevřelo speciální prodejny pouze pro členy družstva.

Při hledání informací o JZD Slušovice jsem narazil mimo jiné na článek paní Mileny Varadínkové, která vyjádřila své pocity a zážitky řadového slušovického pracovníka (programátorky). Dokonce je dodnes členem představenstva SWS a.s. ve Slušovicích, která byla nástupnickou firmou mikrostruktury Software. Ta uvádí, že „Ve Slušovicích vládl v tehdejší době poměrně bezohledný vykořisťovatelský systém. Byl založen na tom, že přicházeli stále noví mladí, nadšení a ambiciózní lidé, kteří měli chuť něco dokázat a dobrovolně se nechali vykořisťovat. Počáteční nadšení jim vydrželo asi tak rok, pak se začali kolem sebe lépe dívat a zjišťovat, že skutečná realita není zdaleka tak utěšená, jak by se snad mohlo zdát ze stránek podnikového časopisu “Naše cesta”.“ Také uvádí, že „Člověk si občas připadal jako nevolník, neboť družstvo si mnohdy usurpovalo též jeho volný čas, večery, soboty, neděle a nezřídka se stalo, že namísto plánované rodinné akce jste museli jít do práce“.

Jak dále uvádí, existovaly zde tři vrstvy lidí – privilegovaní, střední a nejnižší. Do privilegované vrstvy patřilo jen pár lidí, kteří se do ní dostali díky pracovním výsledkům, „velkohubým“ slibům nebo že byli něčí příbuzní nebo přátelé. Ti měli neomezený přístup k nejrůznějším výhodám, exkluzivním zahraničním zájezdům, autům, nedostatkovému spotřebnímu zboží, jižnímu ovoci…

Střední vrstva byla určená pro zasloužilé družstevníky, kteří přežili a udrželi počáteční vražedné tempo v nejnižší vrstvě. V ní byly právě čerstvě přijatí družstevníci.

Dále M. Varadínková uvádí, že pracovní uznání od vedoucích taky tak slavné vždy nebylo. I zde totiž byly pracovníci, kteří táhliy (tzv. tahouni) a paraziti. Jenže rozdíl v platech těchto lidí moc velký nebyl a mnohdy se měl parazit lépe. Z důvodu neustálého nedostatku lidí se většinou paraziti využívali na všechny akce vznikající většinou po zcela neuvážených velkohubých slibech některých manažerů -“rychlovky“ a “průšvihové akce”.

Otázkou je, jestli těmto věcem člověk přikládá důraz, když ho práce baví a naplňuje. Jak dále uvádí, „ať už byly vnitřní poměry ve Slušovicích jakékoliv, ve chvíli, kdy jsme se setkali na různých výstavách, školeních apod. se směsicí obdivu a závisti, byli jsme hrdí na to, že jsme “Slušovice“ a hrdí na to, co jsme dokázali.“

Od začátku chtěl předseda Čuba, aby se družstvo rozvíjelo podle nejmodernějších světových trendů. Aby byl udržen vysoký standard rozvoje. Proto musel každý technicko-hospodářský pracovník alespoň jednou do roka vycestovat do zahraničí. Tam čerpal informace a hledal věci, které by se daly zavést u nás.

Sociální systém

Družstvo mělo mimořádně propracovaný systém odměňování a nástroje, jak z lidí vyždímat to nejlepší. Takové pracovní a motivační podmínky jinde neexistovaly. Některé výhody byly dostupné všem, některé byly podmíněny ročním / tříletým členstvím nebo jen vybraným. Neustále se provádělo hodnocení pracovníků a zvyšovala se jejich odbornost. Jak je patrné, velké benefity byly vykoupeny vysokým pracovním nasazením. O sobotách dopoledne se na centrálním dispečinku pořádala neformální setkání, kam mohl přijít kdokoli se svým nápadem a připomínkou. Zajímavé je, že každý nový pracovník nejprve v družstvu musel absolvovat půlroční kolečko od vidlí až po kancelářskou židli.

Družstvo se snažilo svým lidem zajistit maximum věcí a komfortu v místě, tedy tvořila dobré podmínky na pracovišti, zajištovala jídlo, dopravu, vzdělání, lékařskou a rehabilitační péči, zábavu, cestování. Služby se snažilo zavádět postupně. Nic ale nebylo zadarmo, protože by to snižovalo jejich ekonomickou aktivitu, takže většina služeb byla za symbolické poplatky. Pracoviště byla pravidelně kontrolována a bodována, což vedlo k zvyšování produktivity.

K zabezpečení všech služeb vznikly čtyři podniky: Agroservis, Agrotour, Mikroagra a Agropublik.

• Agroservis – zajišťoval provoz běžných služeb jako kadeřnictví, řemeslníky, osobní autodopravu, dopravu podnikovými autobusy po okolí Slušovic, šití, praní a opravu pracovního oblečení, rozvážky základních potravin až do domu, studium jazyků.
• Agrotour  – zajišťovala všechny tuzemské i zahraniční zájezdy (i do západní Evropy a Středomoří), pracovní a služební cesty. Zajištovala vyřízení víz, cestovních doložek a pasu. Atraktivní zahraniční zájezdy do západní Evropy a Středomoří byly určeny pro ty, kdo byli členy družstva alespoň tři roky.
• Mikroagra – pomáhala drobným pěstitelům a chovatelům k zajištění potřebných věcí k uspokojení jejich potřeb.
• Agropublik – organizoval všechny kulturní akce, dostihy a slavnosti. Pokud měl družstevník o nějakou akci zájem, tak stačilo nahlásit počet lístk a ty mu byly dodány až na pracoviště. Do Slušovic byla zvána řada významných umělců a významných souborů.

Navíc měl každý pracovník jednou ročně nárok na pracovní oděv v hodnotě až 1000 Kč.

Současně s péčí o družstevníky se snažilo družstvo postarat o nejmladších občany, ve kterých vidělo velký budoucí potenciál. Rodiče mohli pracovat a družstvo se staralo o zábavu jejich ratolestí, zajišťovalo jim kvalitní vzdělání a pravidelně je seznamovalo s činností družstva.

Lidé v produktivním věku museli tvrdě pracovat a mohli si pořádně vydělat. Důchodcům se naopak pomáhalo, od nasekání dříví až po přípravu nebo rozvoz obědů.

Hospodářské výsledky  

Původně se jednalo o družstvo zemědělské, s rozvojem se z JZD Slušovice stalo JZD Agrokombinát Slušovice (JZD AK Slušovice, průmyslově-zemědělský kombinát) a nezemědělské činnosti v roce 1988 tvořila cca 89 %.

Volné finanční prostředky „na podnikání“ mohlo družstvo získat od okresu, který přerozděloval jednotlivým družstvům peněžní subvence. Osobně jsem se setkal na internetu s řadou názorů typu, že fungování družstva bylo postaveno na dotacích. To ale nebyla tak úplně pravda, jak vyplývá z následující tabulky.

Tabulka 1 Dotace v jednotlivých letech

Rok	Dotace tis. Kč	Zisk tis. Kč	% dotací
1976	763	72 019	0,01
1977	1 297	65 561	0,02
1978	2 614	68 118	0,04
1979	2 097	69 966	0,03
1980	5 197	69 421	0,07
1981	2 681	70 784	0,04
1982	2 572	78 966	0,00
1983	646	159 793	0,00
1984	4 584	202 158	0,02
1985	2 371	265 860	0,00
1986	4 095	316 019	0,01
1987	1 714	412 241	0,00
1988	885	580 434	0,00
1989	2 164	835 251	0,00

Zdroj: Čuba, Fr., Divila, E.: Cesty k prosperitě JZD Agrokombinát Slušovice. Nakl. svobody. Praha 1989 a http://www.cintamani.cz/Bata/knihy/trnka__zlinsti_podnikatele/05.html

Jeden z posledních úspěchů bylo uzavření exkluzivní smlouvu na výstavbu závodu v Tišnově na výrobu Pepsi Coly, 7UP a Amazonie dne 16. prosince 1988. Slavnostní otevření proběhlo 28. července 1989 za účasti velvyslanců USA, Kanady a Anglie. Na stavbu si družstvo půjčilo 60 milión korun a na technologie 100 miliónů devizových korun. Ze zisků pak družstvo dluhy splatilo za rok a půl.

Výzkum a rozvojové programy

Neustálý vzestup družstva ale nebyl zapříčiněn pouze vysokou produktivitou zaměstnanců a strojů. Družstvo se snažilo zkoumat nové možnosti a jejich užití v praxi s cílem zvyšování výnosů. Hledání a tvorba inovací a jejich integrace do provozu zajišťovalo družstevní výzkumné středisko, chemická laboratoř a testovací stáj ve Vesele. Výzkumné centrum bylo vybaveno tím nejmodernějším, co se dalo v této době sehnat. Například v roce 1975 byl zakoupen atomový absorpční spektrofotometr sloužící ke stanovení obsahu stopových i významných koncentrací jednotlivých prvků v analyzovaném roztoku. Centrum se snažilo spolupracovat s vysokými školami a výzkumnými ústavy.

Aby bylo družstvo neustále v čele, snažilo se podporovat rozvojové programy. Sám Čuba uváděl, že nebylo důležité, kolik těch nových programů bylo neúspěšných, protože těch pár úspěšných pokrylo zmařené finance do těch neúspěšných.

Družstvo se víceméně v roce 1973 zaměřilo na pět oblastí, ve kterých mělo řadu výzkumných programů (rostlinná a živočišná výroba, (bio)chemie, stavební činnost, mikroelektronika). Výzkum se zaměřoval na nejnovější vědecké poznatky, které se přenášely do výroby. Úspěch programu spočíval především v tom, zda reflektoval nejnovější světové trendy, jak byl inovativní a časově náročný. Každý program se pak ještě dělil na strategický, velký nebo malý.

Pro financování programů fungovala v družstvu vnitropodniková banka. Ta nebyla určená jen pro zaměstnance, ale také k financování provozů. Když někdo potřeboval peníze na rozvoj nového programu, dostal peníze z banky. Pokud se jednalo o úspěšný program, tak se ze zisku tohoto programu musela část odvádět zpět.

Ne vždy ale bylo jednoduché budovat úspěšný program v podmínkách socialismu. Proto vznikl v družstvu velký a chytrý právní útvar. Na útvaru se pracovalo s tezí, že co není zakázáno, je povoleno. Takže když si družstvo něco kupovalo, vědělo, že toto není v zákonu nikde striktně zakázáno. A když se pak ozval nějaký úředník, který měl s kupovaným produktem problém, právníci se odkázali na zákony. Jedním z pěkných příkladů byla výroba počítačů, se kterou mělo ministerstvo elektrotechnického průmyslu problém, i když nebylo nikde v zákoně napsáno, že se nesmí vyrábět. Nakonec to ale družstvo zvládlo vyřešit a vše vysvětlit.

Rostlinná výroba

Hlavním cílem bylo zvyšování výtěžnosti – např. v roce 1976 to bylo 5 t/ha, v roce 1988 už 6,7 t/ha. Pěstované rostliny se všemožně zkoumaly a zjišťovalo se, které živiny do hnojiv přidávat.

V laboratořích se zkoumaly pěstované rostliny a podle chybějících živin se pak aplikovalo konkrétní hnojivo. Ve Zlíně byl postaven Dům zeleniny a mnoho menších prodejen vzniklo v několika větších městech okresu.

Živočišná výroba  

Družstvo se snažilo o zajištění co nejlepší péče o dobytek. Z toho důvodu mělo své vlastní veterinární středisko. Chov skotu byl ale založen na promyšleném plemenářském programu. V roce 1976 vznikla dokonce laboratoř pro transfer embryí, díky čemuž bylo možné zakládat lepší stáda.

Biochemie a chemie  

K zajišťování větších výnosů bylo potřeba analyzovat a následně aplikovat vhodnou chemii a biologické látky nejen naochranu proti škůdcům, ale také k výživě. Spadala zde oblast agrochemie, biochemie, kapalná hnojiva, genové inženýrství a mikrobiologie. Kontrolovala se půda, vyvíjely se látky proti škůdcům, tvořily se přísady do krmiv. Výzkumné laboratoře ve Veselé byly dokonce svými výzkumy na světové úrovni. Výsledky se dále aplikovaly v rámci zemí RVHP.

Stavební činnost  

Pro zajištění dynamického rozvoje ve všech oblastech družstva bylo potřeba neustále zajištovat, upravovat a budovat nové prostory. To zajišťoval stavební závod družstva.

Stavební závod nebudoval pouze stavby pro družstvo, ale i mimo něj. Mezi roky 1967 až 1983 bylo realizováno přibližně 300 bytových jednotek. Postavila se rovněž celáu řada budov, např. Areál zdraví ve Všemině s hotelem Slušovice, přehradní nádrž, hřiště a kurty nebo dostihový areál s budovou Derby centra, Dům Zeleniny, most přes řeku Dřevnice ve Slušovicích (ten byl realizován za pouhých 16 dnů, místo plánovaných 7 měsíců)

Hlavním rysem stavebních závodů družstva bylo neustálé překračování jak časových, tak finančních plánů, mnohdy však na úkor kvality.

Mikroelektronika 

Podrobněji jsem se o počítačích ze Slušovic rozepsal na www.retrobajty.cz.

Jak je již patrné z předchozích oblastí, pro zajištění vysoké efektivity bylo potřeba zpracovávat řadu dat. Proto družstvo okolo roku 1973 začalo data zpracovávat pomocí samočinných počítačů Minsk 22 a Minsk 30. Rostoucímu objemu dat ale brzy přestaly tyto počítače dostačovat. V roce 1980 družstvo koupilo střední počítač třetí generace RPP 16, který byl určený na řízení procesů. Jednalo se o počítač, který umožňoval práci více uživatelů a běh více úloh. Představa byla taková, že RPP 16 bude centrální systém, ke kterému se budou připojovat jednotlivé řídicí počítače, které budou řešit různé technologické procesy – např. biotechnologie, ovládaní laseru, strojírny, skleníky. Impulzem pro budování počítačů tedy nebylo zpracování dat např. pro výplaty, ale pro řízení procesů v reálném čase. Počítač dostal název TNS, což mělo původně znamenat Terminal Network Systém, ale nakonec se uchytil název Ten Náš Systém.

V roce 1982 měl podnik pouze jeden počítač. V témže roce bylo vyrobeno prvních 40 počítačů typu TNS a o rok později jich bylo už 200. V roce 1987 se používalo ve výrobě okolo 150 počítačů.

Tým vývojářů neustále zdokonaloval počítače TNS, především z hlediska softwaru. Jednalo se o velice produktivní a úspěšný tým. Koncem roku 1989 zde pracovalo více než 700 lidí, vyrábělo se přes 60 typů elektronických produktů a počítačů, tři z nich byly kompatibilní s počítači IBM.

Po revoluci se mikrostruktura v roce 1991 nejprve transformovala na společnost SOFTWARE Slušovice a později na akciovou společnost SWS a.s. V roce 2017 se dokonce umístila na 68. místě mezi stovkou nejlepších firem v rámci České republiky (CZECH TOP 100).

Přelomový rok 1989 a další vývoj

Závěrečné fungování družstva je taková malá kovbojka. Jedna strana křičí, jak „slušovická mafie“ vytunelovala družstvo, druhá zase obhajuje, jak se Čuba snažil družstvo transformovat do nových podmínek kapitalismu. Kde je skutečná pravda se asi už nikdy nedozvíme, pravda bude asi někde mezi… jako vždy.

Pád komunismu byl způsoben především špatnou ekonomickou situací, která byla neudržitelná. V roce 1987 na svět vykoukla tzv. perestrojka. Jednalo se o řadu ekonomických reforem Sovětského svazu. Ty ale nefungovaly a to vyústilo v pád.

Čuba moc dobře věděl, že další ekonomický vývoj je neudržitelný a očekával krach socialistické ekonomiky. Interně začal transformovat družstvo tak, aby bylo připraveno pro tržní a konkurenční vztahy. Družstvo bylo sestaveno z mnoha na sobě téměř nezávislých mikrostrukturách. Takže se hned v průběhu roku 1990 rozhodlo k privatizaci a k přeměně na akciovou společnost.

V průběhu roku 1990 se JZD Agrokombinátu Slušovice formálně přetransformoval na Družstevní Agrokombinát Slušovice. Někde v té době nastal konflikt mezi vedením družstva a místním Občanským fórem (OF) JZD Slušovice.

Jak uvedla ve svých vzpomínkách M. Varadínková, pan Čuba tehdy prohlásil, (asi v obavách o své celoživotní dílo, které si vydupal prakticky z ničeho a navzdory všem komunistům), že demokracie končí před branami podniku a zisk že přece dělá ten, kdo ho dělat umí. To pobouřilo OF, které žádalo tvrdé změny, jelikož se jim nelíbilo chování vedení družstva. OF tvrdilo, že zisk přece tvoří pracující lid a demokracie musí být prosazena i uvnitř firmy. Když se nad tím zamyslím, možná to bylo nepochopení z obou stran. Přece ani dneska si nemůžu v práci dělat, co chci. Revoluční emoce postupně chladly a úměrně tomu klesala mezi lidmi i obliba místního OF. Většina si uvědomovala, že v nastávajících letech transformace a tvrdé konkurence bude lepší, když družstvo povede silný Čuba (pro kterého bylo družstvo jako jeho vlastní dítě), než hrstka křiklounů z OF, z nichž někteří se již dříve neosvědčili na mnohem nižších řídících funkcích. Takže při hlasování šlo s Čubou přes 70 % družstevníků (více než 4000 lidí), což se lídrům slušovického OF nelíbilo, a začalo tlačit na politické špičky, aby zakročili. OF tvrdilo, že chce obnovit dobré jméno družstva. A tehdy začal tzv. „hon na Slušovice“, na jehož konci bylo rozkradené a krachující družstvo. Pěkně to ohodnotila jedna pamětnice: „Napřed jsme byli pro mnoho lidí oškliví kapitalisti a po revoluci zase komunisti.“

S postupným porevolučním vývojem v nové podnikatelské atmosféře založené na demokracii se většina zaměstnanců chtěla rozhodovat sama za sebe, což nakonec vyústilo v rozpad na řadu menších součástí, které se transformovaly do samostatných společností. Díky tomu odešlo i know-how a chytří lidé. Většina špičkových vývojářů se totiž postavila na vlastní nohy a začala podnikat.

Podrobněji o historii si můžete přečíst informace na: https://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2011-geo/2011_Tomsickova.pdf a http://www.cintamani.cz/Bata/knihy/trnka__zlinsti_podnikatele/05.html

Co říct závěrem?

Mně se Slušovický zázrak opravdu líbí. Nebyl to zázrak jako takový, ale bylo to především o vedení, lidech a cílech. A kdo opravdu chtěl a měl možnosti, tak něco dokázal. Nevěřím, že pan Čuba byl jediný, který měl kontakty u tehdejších politických špiček. Věřím, že on si našel svůj cíl a za ním tvrdě šel. To, že to nakonec dopadlo jinak, je věc jiná. A podle mě, to ho také nakonec zlomilo. Kdo ví, co by bylo s družstvem dneska, kdyby privatizace dopadla podle původních představ.

Jsem rád, že vlastníme alespoň jeden počítač TNS HC-16 (i když bez příslušenství a softwaru) a fragmenty z počítače TNS MC/W. Pokud se Vám doma nebo ve skladech a půdách válí nějaké věci ze Slušovické mikrostruktury Mikroelektronika (hardware, software, literatura, dobové fotografie, texty, články, kódy, vzpomínky…), ozvěte se nám. Rádi je zařadíme do expozice nebo na web J. A třeba si jedno nabootujeme i ten TNS-DOS ze sítě J Nepohrdne ani žádnou dobovou fotografií z JZD Slušovice všeobecně.

Pokud máte nějakou připomínku, vlastní zkušenost, vzpomínky, pište do komentářů.

Poděkování
Především bych chtěl poděkovat své manželce za trpělivost. Dále bych chtěl poděkovat Tomášovi Gilarovi, který mi zapůjčil řadu textových manuálů, Matušovi Palušinovi za informace 8bitovým k počítačům TNS.

Zdroje
TOMŠÍČKOVÁ, Marie. SLUŠOVICE PO DVACETI LETECH: Sociálně geografická studie o změnách v obci v letech 1989 – 2009 [online]. 2011. Dostupné z: https://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2011-geo/2011_Tomsickova.pdf

JURÁSEK, Vojtěch. Příběh Slušovic: Jak se vyrábělo 2500 počítačů za rok v socialistickém Československu [online]. 2018. ISSN 2570-8627. Dostupné z: https://www.svetchytre.cz/a/iYMcb/pribeh-slusovic-jak-se-vyrabelo-2500-pocitacu-za-rok-v-socialistickem-ceskoslovensku

PAVT. Historie československých mikropočítačů: první krůčky v době totality [online]. 2014. Dostupné z: https://pctuning.tyden.cz/hardware/multimedia-zvuk-tv/25750-uvaha-copy-paste-google-jak-se-ztraci-nase-znalosti?start=3

PROCHÁZKOVÁ, Bára. Zrod kapitalismu Czech made: Československo 1989, díl třináctý: Sedm let slušovického počítačového undergroundu [online]. 2009. ISSN 1801-1446. Dostupné z: https://www.respekt.cz/tydenik/2009/40/zrod-kapitalismu-czech-made

RYBKA, Michal. Úvaha: Copy&Paste + Google. Jak se ztrácí naše znalosti [online]. 2012. ISSN 1214-0201. Dostupné z: https://pctuning.tyden.cz/hardware/multimedia-zvuk-tv/25750-uvaha-copy-paste-google-jak-se-ztraci-nase-znalosti?start=3

VARADÍNKOVÁ, Milena. Zlínští podnikatelé Tomáš Baťa a František Čuba: Dodatek místo závěru [online]. Dostupné z: http://www.cintamani.cz/Bata/knihy/trnka__zlinsti_podnikatele/05.html

VIRDZEK, František. Vývoj SW a HW od XT-ček do dneška: aneb Historie počítačů během mého života. [online]. 1999. Dostupné z: https://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/xvirdzek.htm

ŽBODÁKOVÁ, Andrea. Slušovice včera a dnes aneb Daň z úspěchu. 2009. Dostupné z: http://www.padesatpetplus.cz/cs/site/lide-a-nazory/pamatujete/Slusovice_vcera_a_dnes.htm

RPP-16/SMEP [online]. Dostupné z: http://www.vystava.sav.sk/projekt-rpp-16/rpp-16smep

TNS-DOS: Verze: 1.05 (1987). (SWS) Software Slušovice, 1987.

MORAVEC, Ludvík. Návod k obsluze – Mikropočítač TNS – HC. Vydání druhé. Slušovice, 1989.